Close my eyes
Sedím si tak u počítače a přemýšlím nad životem. Na notebooku mi hraje dojemná písnička a já si začínám čím dál, tím víc vážit toho co mám. Když v tom mi projede taková neúplná zvláštní husina po levé půlce těla. Je to normální? Ještě nikdy se mi to nestalo a musím říct, že je to dost nepříjemné. Jsem histerka, vím to. Vyšiluju kvůli každý ptákovině, ale lepší vyšilovat, než si to později vyčítat. Poslední dobou často přemýšlím nad budoucností.. jestli budu mít někdy přítele, jestli budu mít peníze, budu bydlet v Čechách? V tomhle prokletým městě, který mi nepřineslo nic dobrého? Najdu si jiné přátelé nebo zůstanou tihle? Sakra, udělám vůbec vejšku? Povede se mi maturita? To je otázek, na jedno slovo, které mi prohání mráz po zádech. BUDOUCNOST. Nesnáším, když se mě na ní někdo ptá, protože nevím co odpovědět. Myslím si, že náš osud je v rukou boha a nebude správné, když se mu do toho budeme plíct. Jestli mi bude chtít plnit sny, udělá to. Jestli ne, jsem v háji. „Žij si svůj sen a už se neprobuď.“ Kdyby to jen bylo takhle snadné co? Miluju sny s Justinem Bieberem. Jsou takové jiné. Vždycky když mě v tom snu třeba políbí, nebo obejme, ikdyž se probudím, cítím jeho doteky ještě minimálně dvě hodiny a v pohodě se vžiju do snu. Bohužel se z něj zase rychle probudím, protože nastává nudný den, ve kterém myslím jen na jedno. Justin Bieber.. Takhle pomotanou hlavu jsem neměla ani nepamatuju. Sedím na mém oblíbeném předmětu, který spousta lidí nesnáší ; matika. Konec propisky mám v puse nebo s ním nervózně cvakám o lavici. Myšlenkama jsem naprosto jinde, než ve tříde. Většinou v mém malém, tajném, ale nejlepším fialovém světě, v jehož je prezident Justin Bieber, občané se jmenují Beliebers, naše planeta se jmenuje BieberWorld a hymna Never Say Never... „ Halo? ____ co kdybys už dávala pozor?“ ozve se učitelka a vzbudí mě ze snění. V tom se proberu, omluvím se a začnu předstírat, že se věnuji příkladům. Plná tabule a prázdná stránka v sešitu. „I am bigger, you are bigger.“ ; hraje mi v hlavě. Halooo, kde je ta holka, která tu byla ještě před půl rokem. Dost jsem se změnila. Nevnímám co mi vypráví kamarádi, přemýšlím jak dopadne BieberStory(jedno jsem tady i psala.) Nevnímám učitele. Vlastně jo, jednoho. Učitele angličtiny. Kdykoliv řekne jakékoliv slovo, ihned mi začně v hlavě hrát písnička, ve které to slovo bylo. Občas se ho zeptám na nějaké to slovo z písničky, abych věděla o čem přesně Justin zpívá. O zeměpis taky občas dávám pozor. Když zaslechnu slovo Kanada narovnám se na židli a ihned mi proběhne hlavou ; „1. března 1994, úterý, 12:56 hodin, Ontario, Canada, Stratford, nemocnice St. Jude, 2.poschodí, pokoj 126, doktor Simon Bexhlam a v ten den pršelo.“ uff. Pamatuju si to. Zase si sednu do pohodlné polohy a přemýšlím dál.
:)
(Sája, 11. 2. 2012 10:12)