Delete
Mažu si tě z přátel, z telefonu, zapomínám na tebe. Nemyslím na tebe hochu, už vůbec. Už ti nedovolím mi ublížit a můžeš se snažit jak chceš. A víš proč? Žiju budoucností a ne minulostí a víš co už vim? Že ty moje budoucnost rozhodně nejseš, že do mojí budoucnosti nenechám vejít ubožáka jako jsi ty. Nechci o tobě slyšet ani slovo, nechci tě potkávat ve škole. Ale kdyby náhodou jsem tě opravdu potkala, jakože nejspíše potkám, když chodíme na stejnou školu, tak věř, že nestuhnu, že nebudu cukat pohledem, že nebudu mít mráz na zádech a už vůbec nebudu mlít kraviny. Budu se ti dívat přímo do očí a budu se smát. Smát na celou školu, vychutnám si to, že mi už neublížíš.
Nikdy tě ale nesmažu úplně, když všichni ví, co jsme spolu měli, budu denně slíchávat všechny tvé statusy z facebooku, s kým chodíš, co se ti líbí, s kým ses rozešel. V tomhle malym zapadákově skrátka ví každý o každém, sleduje každý každého a není možné tomu uniknout.
Proto vím, že se tě nezbavím a páč to víš i ty, vchutnáváš si to. A teď sem na řadě já, celýrok a třičtvrtě sis to tak užíval, přišlo ti to tak strašně moc vtipný, ale uvědom si čeho je moc toho je příliš a ten kdo se směje poslední, ten se směje nejdýl. Neměl sis začínat, budeš toho litovat. Jsem konečně silná a osvobozená z tvých drápů.
/Každý komentář potěší/