Je to jak zlý sen, neverný som každý deň.
Dnešní článek bude asi jediný, stejně to nikdo nečte....
Ptáte se proč píšu, když nikdo nečte? Mé motto je "Radši budu psát to co mě baví a nemít čtenáře, než to co nesnáším a mít miliony čtenářů." Ikdyž můj názor na tuto větu je, že nejlepší řešení je "Píšu to co mě baví a přitom vyhovuji ostatním." Tuto větu prohlásila dívka, která má blog, o kterém jsem se dozvěděla nedávno. Z tohoto blogu jsem naprosto unešená a velmi mě inspiruje psát dál. Psaní je jak by řekl Edward Cullen "má osobní značka heroinu". Možná mi to nejde, co já vím, možná mi to jde, taky nevím. Ikdyž jsou mé články možná nad míru trapné, baví mě je psát a ještě více mě baví je zveřejňovat. Je to moje relaxace, při které se uklidňuji od všedních starostí..
"Radši budu blbá jako já, než chytrá jako ty."
Tato věta mi vyklouzla o matematiku na mou kamarádku, kterou to celkem urazilo. Tato věta byla ta věta, kterou bych zde zveřejnila nejspíše v nadpisu článku, zrovna mě napadla a jak na srdci tak na jazyku. Později jsem se na tu větu začala více a více soustředit, přemýšlím nad všemi možnými významy této věty a absolutně mě hypnotizuje. Jak je možné, že věta z mé hlavy mě dokáže zhypnotizovat? Tak to opravdu nechápu..
Opravdový nejlepší kamarád?
Mám dva. Mou kamarádku, náš příběh byl dlouhý a zvláštní jako z filmu. Známe se už sedmým rokem a kamarádíme se tak 2 roky. Spojil nás, až přechod na novou školu, na kterou jsme se dostaly obě. Tenkrát jsem brečela, že se tam nedostala má tehnejší nejlepší kamarádka. V nouzi poznáš přítele.
Má tehdejší kamarádka začala mou budoucí školu pomlouvat, vlastně jen záviděla.
Naše cesta s dnešní nejlepší kamarádkou *anonymkou* jsme se nesnášeli. Postupem času se zbližovali a dnes jí považuji za nejdůležitější ve svém životě. Druhý nejlepší kamarád je tento blog. Jako opravdu jedinému na celém světě můžu svěřit cokoliv. Vlastně hned po mém počítači. Tam je toho z mého soukromí opravdu nejvíce.