Kout.
V mém koutě u okna je spousta věcí. Věšák, parapet, křeslo, topení a skříň. Všechno v tom rohu souvisí s mými útrapami již od malička.
Věšák: schovávala jsem se za mikiny a župan, když jsem se bála duchů a strašidel
Parapet:Na parapetu sedívám a sleduji okolí mého domu. Je zvláštní kolik lidí prochází okolo mého domu, jak je každý jiný a já si toho nikdy nevšímám.
Křeslo: sluchátka v uších, rozečtená knížka a nevnímající osoba houpající se v křesle a naprosto nevnímající okolí. Ano můj všední den
Topení: opřít se o topení a pomalu sjíždět k zemi. Neuvěřitelně příjemný pocit tepla projíždějícího po zádech a pocit chladu vycházejícího ze země směrem k mým nohám.Zkoušeli jste to? Že ne? Je na čase. Každé ráno a zahřátí jste akorát...
Skříň: místo schování před vším. Místo kde nikdo není. Jen vy, oblečení a tma. Žádné zvuky nepronikají dovnitř ani ven. Na té skříni přeci jen něco je. Samozřejmě se tam dneska už neschovávám. Od malinka jsem měla sklony k umění, které způsobuje tma. Umění naprostého ticha a divného pocitu. Tmy se bojím, ale ve skříni mi nevadila. Malinká škvírka mezi dveřmi skříně propouštěla trochu světla a mé oblečení prokouklo i ve tmě.
Ano tohle je můj kout. Někomu se může zdát ubrečený, mně se zdá inspirující, mamce se to zdá jako depresivní kout plný zbytečných krámů. Každý má svůj pohled na věc..