Valentine's Day
Ano, je to tady. Blíží se Valentýn. Obchodní výlohy obklopují srdíčka, všude je růžová a červená. Samé přívěšky s nápisy I LOVE YOU. Zamilovaní schánějí dárky a nezadaní se tomu jen smějí. Pokud teda nejsou já. Nesnáším Sv. Valentýna. Zatím jsem vždy byla nezadaná až na minulý rok, kdy jsem dostala den před Valentýnem kopačky. Kopačky cca po 2 měsících lásky, objetí, polibků, tepla v ruce. Prostě kopačky. Byla to rána do srdce, dostala jsem ten nejhorší dárek k Valentýnu. Od minulého roku se děsím letošního Valentýna. Rok ve strachu, že se mi něco podobného stane znova. Mám štěstí, za ten rok jsem měla jen dva kluky. Žádný z nich nebyl takový, abych ho milovala. Oba dva byli pro mě jen záminka k žárlivosti. Bylo to ode mě hnusné, vím, ale co se dalo dělat, ten kdo měl na to ani nepřišel a tak mi byli k ničemu. Vyčítám si to. Vyhýbám se jim jak jen můžu, protože se jim nedokážu podívat do očí. Ale to už jsem naprosto jinde. Mám deprese z toho, že na Sv. Valentýna budu opět sama. Nechci to. Chtěla bych ležet na něčí hrudi, dívat se na růže, které jsem od něj dostala. Vím, že to nezažiju. Aspoň ne letos. Na obzoru je jen jeden kluk, s kterým vyházíme a o kterém byl můj poslední článek. Kdykoliv na něj pomyslím, začne se mi svírat žaludek. Proč já mám tu smůlu být každý svátek nezadaná? Vlastně mluvím z cesty. Jedny narozeniny jsem zadaná byla. Bohužel pár dní po mých narozeninách jsem byla opět nezadaná. Mám smůlu na svátky. Bohužel svátky jsou v jednom kuse, což znamená, že jsem nezadaná v jednom kuse.
Nejlepší zážitek na Valentýna? ; Šla jsem si do Kauflandu pro donuta proti porozchodovému stresu. Musela jsem dovnitř páč na začátku neměli. Stála jsem u pečiva a rozhodovala se mezi banánovým a čokoládovým. Když jsem si konečně vzala sáček a hodila do něj oba dva, otočila jsem se a šla k pokladně. Chtěla jsem si koupit ještě nějakou tu čokoládu na uklidnění. Šla jsem do oddělení s čokoládou. Stála jsem a vybírala si mezi oříškovou milkou a merci. Merci mi vždycky kupoval on. Vzala jsem milku a otočila se, abych byla na odchodu. Stál tam bokem ke mně. Vybíral Merci. Lekla jsem se a dělala, že tam nejsem. On si mě samozřejmě všimnul, usmál se a prohodil ahoj. Vzal Merci a následoval mě. Ať jsem kroužila jak jsem chtěla, šel za mnou. Došla jsem k pokladnám a zaplatila, samozřejmě stál za mnou se svou Merci. Využila jsem příležitosti a přidala na kroku. Někdo se za mnou rozeběhl. Věděla jsem, že je to on. Neotáčela jsem se. Čekala jsem, kdy se stane to romantické gesto, že mě chytne za rameno a daruje mi čerstvě koupenou Merci. Šla jsem rychlejším krokem. Najednou mě předběhl. Aha, řekla jsem si mezi zuby a pokračovala v cestě ke dveřím. Když se dveře otevřely, spatřila jsem dvě osoby. Byl to on a jeho nová holka? Usmála jsem se na něj. Prohodila jsem tiché ahoj a on neodpověděl. Za to jeho nová holka měla tu drzost pozdravit.