Winter
Ten trapný moment, když před lyžákem zjistíme, že nemáme ve třídě kamarády. Že se tam budeme trápit a nikdo vám tam nepomůže. Že tam budete s osobama, kterým nevěříte, nesvěříte se jim. Ani ne za dvě hodiny budu sedět v autobusu a loučit se s mým nenáviděným městem. Přesto, že ho nenávidím, radši bych tu zůstala s kamarády, než jet do zimy, sněhu s nesnesitelnými učiteli a arogantními spolužáky. Nejsem oblíbená. Ve škole mám jenom jednu opravdovou kamarádku a několik kamarádek na pokec.
Zítra touhle dobou budu vstávat, připravovat se na snídani a pak rovnou na lyže. Nesnáším lyžování. Nesnáším, když mi na horách mrzne nos. Nesnáším výšky. Nesnáším velké davy. Prostě všechno co nesnáším se mi zahrnuje do lyžáku. Což znamená, že zase někam jedu kvůli ostatním. Aby oni se cítili dobře, že jim pak nebudu vyčítat, že jsem tam nebyla. Proč bych jim to ale měla vyčítat? Spíš tohle jim budu vyčítat. Každopádně tu 5 dní s wiwacou nebudeme. Já si beru nejdůležitější věci, což jsou mobil, sluchátka, nabíječka, blog a tužka. Mám v plánu si všechno zapsat, abych za pár let zase nelitovala. Jsem připravená na všechny ty kecy učitelů, spolůžáků. Na našem pokoji jsou ještě docela v poho holky, ale pořád to není jako moji praví kamarádi. Těm opravdu můžete říct všechno, můžete se jim vyplakat na rameno a víte, že vás tím nezesměšní. Berou vás takové jací jste. To se o mojí třídě říct nedá. Je to třída šprtů, nudných šprtů. Je to třída práskačů, kdykoliv se namítne jen malá šance někomu znepříjemnit školu, ujmou se toho jako úkolu pro agenta 007 a nevzdají se, dokud člověka naprosto nepotopí. Jsou jako upíři, sají vám krev tak dlouho, že se postupně stáváte jimi. Polovina naší třídy bere jednoho hlavního práskače a šprta za boha. Nechápu to. Všem dělá to samé, všechny uráží, ponižuje. Ale je to bůh. Nechápu proč se ti kluci nespojí a nedají mu rovnou přes držku. Bylo by to snadné a pro něj poučné. A pro všechny lidi úlevou. Nebudete se muset bát udělat průšvich, páč vaše parta by držela po spolu. Ani můj brácha, který má idiota třídního, který partu nedrží po hromadě, nechápe proč to dělá, nedokáže pochopit, že mu prostě nedaj přes jeho neustále otevřenou držku.